Staré české přísloví říká: „Nejhorší je srážka s blbcem“. My se nyní nebudeme pokoušet o takovýto akt, ale bude řešit jisté srážky. Konkrétně tedy kolize vzniknuvší během naší připravené synchronizace. Pokud jste zkoušeli příklady v předchozích dílech, určitě jste si uvědomili, že konflikty mohou vzniknout, ale kód se jimi vůbec nezabývá. Nyní přišel čas na jejich ošetření.
V našem povídání o MSF jsme minule pokročili k databázím resp. části MSF, která nám umožňuje ve spolupráci s ADO.NET synchronizovat obsahy tabulek. Základní představu o tom, jak „to“ celé funguje, máme z minulého dílu, kde možná mohlo být informací k pochopení trochu více, a proto se dnešní díl ponese v trochu oddychovém vánočně-novoročním rytmu.
Microsoft Sync Framework je kolekce tříd a logiky, která nám umožní velmi jednoduše zajišťovat synchronizaci různých obsahů. Ať již pouze dva body, či do hvězdy nebo každý s každým. V minulém díle jsme si ukázali jednoduchou synchronizaci dvou adresářů. V dnešním pokračování se podíváme na databáze. Synchronizace databází je velmi často diskutované témata a patří ke snad nejčastějším věcem, které se synchronizují.
V minulém dílu jsme si ukázali co Sync Framework je a jak v obrysech funguje. Dnes si ukážeme, jak jednoduché je vytvořit aplikaci za pomoci těchto objektů.
V minulých týdnech se hodně příspěvků na blozích a na hlavních stránkách zpravodajských event. vývojářských serverů točilo kolem jediného tématu. Uvolněné Visual Studio 2008 a nový .NET Framework 3.5. Lehce proto mohlo dojít k přehlédnutí jiné zajímavé novinky a sice Sync Frameworku (CTP1).